Do Rumunska! Úryvek z knihy M. Nevrlého: Karpatské hry CALIMAN      Sirné hory. Obrovský zarostlý vulkán bez jediné turistické chaty, supi se vznášejí vysoko na bledém nebi. Na okrajích kráteru divoké rozeklané skály, vyvřelí apoštolové. Pod nimi zběsilí psi u strakatých stád. Obklíčí poutníky, zuby cvakají blízko, marně se oháníš klackem, psy to jen rozběsňuje. Přibíhá pastýřské dítě, nakope psy a ti se se svěšenými ocasy plíží zpět ke stádu. U prostých sirných dolů si naber žlutý prvek, leckde se tam volně válí, budeš moci jeho dýmem doma uvádět svá pekelná kalimanská vyprávění. Na Kalimanu se před stoletím stýkaly hranice uherských Sedmihrad, rakouské Bukoviny a rumunské Moldávie. Dodnes je patrná cesta Marie Terezie i zbytky vojenských zákopů z první války, ale nyní je již dlouho mír a kalimanské hory patří jen jedné zemi. Hřebeny s travami a skalami se volně táhnou a ztrácejí na obzoru. Velké rozlohy, koně, hebký vítr. Přišli jsme od severu, přešli i kolem kráteru přes dvojí horu, rumunský a uherský Negoi, a šli k jihu. Všude tam potřebuješ vlastní jídlo i lože. Vlastně - jedli jsme u pastýřů velkou mamaligu, hustou kukuřičnou kaši s ovčím tvarohem, zapíjeli žlutou kořalkou. Z pastýřských kožichů skákaly obrovské blechy, bylo by nezdvořilé jim uhýbat, nebo je dokonce chytat; ostatně zvířátka z nás opět brzy kamsi zmizela, chuť žluté kaše i žluté pálenky nám již navždy zůstala, co bys chtěl víc, bratříčku?      Mnoho bouří nás zastihlo v Kalimanu a zakalilo jejich pstruhové říčky. Konečně jsme sešli z hřebenů dolů a blížili se dlouhým údolím Ilvy k vesnicím na horním Mureši. Zdivočeli jsme i vyhladověli v Kalimanu a bylo nutno si nožem ořezat nehty na rukou a vyprat košili - hostina ve Valašských Teplicích se blížila. Zpět